Jednou z věcí, se kterou se v životě stoprocentně setkáme je smrt. Je nevyhnutelná pro každého z nás a pokud nejste budhista, který věří na další a další životy, nezbývá vám nic jiného, než se se smrtí smířit. Anebo si z ní dělat srandu, a proto vznikl černý humor. Dělat si ze smrti srandu, to není znevažovaní nebo zneuctění této velmi smutné součásti našeho života, ale je to jeden ze způsobů, jak se se smrtí vypořádat. Vtipkovat o Smrtce, té černé dámě s kosou, to jsou vtipy, které by rozesmály i mrtvého.
Pokud nám odejde někdo blízký, můžeme si stokrát opakovat, že už je mu tam líp, už ho nic nebolí apod., ale bolí to nás. Je to pocit, který se nedá popsat dokud jej nezažijete a bohužel jej zažijete během vašeho života vícekrát. Jen čas trochu zacelí prázdné místo a vy máte určitě řadu vzpomínek, které vám nikdo nevezme. Je pro nás důležité truchlit a dát volný průběh našim pocitům, jen tak může přijít fáze smíření. A ta dříve nebo později přijde.
Hledáte-li někdy vnitřní klid a potřebujete chvíli rozjímat, zkuste navštívit hřbitov. Není na tom nic morbidního, je to místo, kde je klid a ticho takovým jiným způsobem. Zajdete-li tam v podvečer, můžete pozorovat světlo z blikajících hřbitovních luceren https://www.lepaso.cz/Hrbitovni-c12_845_4.htm, zvlášť po Dušičkách jich tam bude svítit hodně a pokud chcete, klidně si povykládejte s někým, koho tam máte pochovaného. Povykládejte mu, co se stalo nového, klidně se svěřte se svými problémy, které nikomu říct nemůžete. Samozřejmě nečekejte odpovědi, to by bylo na psychiatra, ale někdy si takto můžete utřídit vlastní myšlenky a jen prosté vypovídání se, je velmi osvobozující a uklidňující.
A jste-li někde v cizí zemi, kde je jiná kultura, určitě se také zajděte podívat na místní hřbitov. Někdy vám poví o cizí zemi víc než nejlepší průvodce.