Jogging neboli amatérské běhání, rozšířená záležitost. Ať už je důvodem zlepšení fyzické kondice, snaha zhubnout, nadšení pro pohyb nebo cokoli dalšího, běhání by se jistě dalo nazvat pozitivním trendem.
Když už běžec nějaký ten pátek trénuje, jde mu to, nebo ho k tomu rozhodnutí přitáhne ten či onen kamarád, rozhodne se přihlásit na závod. Běžecké závody rostou v posledních letech jako houby po dešti. 
Nejzvučnější jména mají jistě akce jako Pražský půlmaraton a další městské půlmaratony, maratony, čtvrtmaratony a podobně. K jejich výhodám patří dobré zázemí, „městský“ druh zábavy, čili stánky, hudba, profesionální komentátoři. Účast bývá vysoká. Běží se v davu, fungují „vlajkonoši“, kteří táhnou tu kterou část k času, na který trénuje. Například pokud si přejete dosáhnout cílového času dvě hodiny, snažíte se neztratit vlajkonoše s čísly 2:00. Dav vás svou silou „postrkuje“, což může vylepšit váš čas a nakopnout. Fanoušci tleskají kamkoli se hnete, křičí, plácají si a jinak povzbuzují. Tratě mají sklon k rovinatosti a probíhat městem, kde bydlíte, a dívat se na něj z úplně jiné perspektivy či běžet ulicemi města úplně nového se dá označit za zajímavou zkušenost.
Na druhou stranu zásadní nevýhoda… běžíte městem.
I přes zastavenou dopravu na trati nasáváte po celou dobu svého udýchaného výkonu do plic smog. Dopadáte logicky na asfalt, což může přetěžovat kolena a někoho může řvoucí dav spíše rozčilovat než povzbuzovat.
Na opačném konci pomyslného spektra leží lesní závody. Tyto většinou menší akce (existují výjimky) se konají v přírodě. Běh lesem, kouzelná to záležitost, to vám potvrdí každý, kdo chodí do lesa trénovat. Čerstvý vzduch hladí tváře, příjemný chládek osvěží, slunce probleskuje skrze stromy… Co víc si přát. Tratě ovšem mají sklon být do kopce z kopce, terén je náročnější, vyžaduje více pozornosti z vaší strany. Stejnou délku tratě asi oběhnete za delší čas. Organizace má daleko k dokonalosti, nepostrádá ale upřímnosti a skalních fandů se tu pohybuje požehnaně. Nejspíš bude těžší se zorientovat, zábava bude skromnější a rychlonohé Etiopany z městských závodů asi nezahlédnete. Nicméně, máte alespoň vzdálenou naději, že když zatrénujete opravdu tvrdě, menší závod se dá vyhrát. Medaili ale i tady dostane každý.
Vypůjčím si tady motto oblíbených závodů „Všichni běžci jsou krásní“. Slogan opravdu platí a všechny závody jsou krásné jak by smet … Kdy do toho půjdete?